Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu | Přejít k vyhledávání

Úhradu měla schválenou. Ruth přesto na zahájení léčby čekala další měsíce

protextSK25-homepage

20.11.2026, 08:14

Praha 20. listopadu 2026 (PROTEXT) - Schválená úhrada pro Ruth Františku Blažkovou neznamenala okamžité zahájení léčby. V rozhovoru pro Medi-info popisuje další měsíce čekání, pokračující jednání i nedostatek srozumitelných informací. Autorka knihy Loutky tak upozorňuje na méně viditelnou část dostupnosti péče: dobu mezi rozhodnutím pojišťovny a skutečným začátkem terapie.

Podle její výpovědi pojišťovna žádost schválila, než však léčbu skutečně dostala, uběhlo dalších několik měsíců. Ruth popisuje jednání mezi pojišťovnou, nemocnicí a dalšími stranami, jehož průběhu nerozuměla. Čekala na výsledek a nevěděla, kdy se situace posune.

"Cítila jsem velkou bezmoc. Pořád jsem myslela na to, že čas běží a já léčbu ještě nemám," říká v rozhovoru na Medi-info.

V dospívání nemoc zasáhla samostatnost

Friedreichovu ataxii jí lékaři diagnostikovali ve třinácti letech. Pohybové obtíže se objevily už dříve, rodina je ale původně spojovala mimo jiné s výraznou skoliózou. Když přetrvávaly i po operaci zad, následovala další vyšetření a genetické testy, které přinesly vysvětlení.

Po týdnu v nemocnici a řadě nepříjemných vyšetření pro Ruth představovala diagnóza nejprve úlevu. Byla ráda, že může domů. Co bude celoživotní progresivní onemocnění znamenat, začala plněji chápat až později.

Nemoc se promítá do nejběžnějších situací. Obouvání bot, čištění zubů nebo cesta do školy vyžadují více času a energie. V období, kdy si dospívající obvykle rozšiřují samostatnost, Ruth naráží na potřebu pomoci a na omezení, která předem nevnímala jako samozřejmou součást života.

Psaní jako prostor pro vlastní rozhodování

Ruth v rozhovoru mluví o studiu na gymnáziu, kamarádkách i psaní. Knihu Loutky podle svých slov nenapsala kvůli nemoci. Chtěla vytvořit vlastní příběh a psaní jí dalo prostor, který mohla ovlivňovat podle sebe.

"Knihu jsem napsala jednoduše proto, že jsem chtěla. S nemocí to původně vůbec nesouviselo," vysvětluje Ruth.

Vedle diagnózy tak její vyprávění zachycuje zájmy, ambice a běžné plány mladého člověka. Čekání na léčbu se odehrávalo souběžně se školou, přátelstvím a tvorbou. Bylo součástí každodenního života, ve kterém se snaží zachovat co nejvíce vlastního rozhodování.

Zahájením léčby otázky neskončily

Ruth v rozhovoru popisuje také nejistotu spojenou s opakovaným schvalováním další úhrady. Zpočátku se obávala zamítnutí nebo zdržení, které by mohlo vést k přerušení. Později se podle svého vyprávění snažila na tento proces tolik nemyslet.

Na zátěž individuálního rozhodování upozorňuje i MUDr. Ing. Lucie Šťovíčková v odborném rozhovoru pro Medi-info. Vysvětluje, proč pacienti potřebují srozumitelnější a předvídatelnější návaznost péče.

Vlastní zkušenost Ruth zároveň vede k tomu, aby vnímala situaci lidí, jejichž žádost byla zamítnuta. V rozhovoru proto mluví také o vzájemné podpoře mezi pacienty.

Ruthin příběh ukazuje konkrétní rozdíl mezi schválením žádosti a dostupností terapie v praxi. Celou zkušenost přibližuje videorozhovor s Ruth na YouTube. Další informace o nemoci a pacientské příběhy jsou v tematické sekci Medi-info.

 

Zdroj: https://www.medi-info.cz/friedreichova-ataxie

 

 


Přidejte si náš web mezi preferované zdroje ve Vyhledávání Google.

Přidat mezi preferované zdroje Google