Vlastnická práva versus Listina základních práv a svobod

PRAHA 12. června (PROTEXT) - Obvyklým argumentem jednotlivýchzájmových skupin, jejichž zájmy se střetly při projednávánínávrhu zákona o myslivosti, zejména pak ve vztahu k velikostihoniteb, jejich uznávání, početním stavům zvěře či ve vztahu kexistenci zvěře samotné, je odvolávání se na vlastnická práva ajejich údajné omezování. Odpůrci nového zákona se jaksi přes nocpřevtělili ve zkušené legislativce, kteří své partikulární zájmyneváhají podepřít autoritou Ústavy či listiny práv. Dovolávají sejich právem?

Docent Vladimír Hanzal, CSc., z katedry ekologie Jihočeskéuniverzity, jenž se touto problematikou dlouhodobě zabývá, jeodlišného názoru. Z jeho rozboru vybíráme některé myšlenky.

Listina základních práv a svobod v článku 11 zaručuje, žekaždý má právo vlastnit majetek a že vlastnické právo všechvlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Současně je v tomtočlánku uvedeno, že vlastnictví zavazuje, nesmí být zneužito kújmě práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnýmizájmy. Výkon vlastnického práva tak nesmí poškozovat lidskézdraví, přírodu či životní prostředí nad míru stanovenou zákonem.Na tato ustanovení dále navazuje článek 35. V jeho prvnímodstavci je výslovně řečeno, že každý má právo na příznivéživotní prostředí, odstavec třetí pak říká, že při výkonu svýchpráv nikdo nesmí ohrožovat ani poškozovat životní prostředí,přírodní zdroje, druhové bohatství přírody a kulturní památky nadmíru stanovenou zákonem.

Shodneme-li se na premise, že zvěř je přírodním bohatstvím,potom musíme i jako vlastníci plně respektovat výše uvedenáustanovení Listiny základních práv a svobod. Podle platnéhozákona č.17/1992 Sb. o životním prostředí je ve znění § 2životním prostředím vše, co vytváří přirozené podmínky existenceorganismů včetně člověka a je předpokladem jejich dalšího vývoje.Jeho složkami jsou zejména ovzduší, voda, horniny, půda,organismy, ekosystémy a energie. Z toho jednoznačně vyplývá, ževlastnictví neopravňuje na základě žádných zájmů narušovat čiomezovat přirozené podmínky existence organismů, je dokonce - ztitulu vlastnictví - nepřípustné rozhodovat o jejich bytí anebytí. Zákon jasně stanoví, že s existencí organismů úzcesouvisí i velikost území, na kterém je možné zajišťovatracionální hospodaření s nimi. Uvedený zákon v § 9 přímo uvádí,že ochrana životního prostředí zahrnuje ochranu jeho jednotlivýchsložek, druhů organismů nebo konkrétních ekosystémů a jejichvzájemných vazeb.

Promítněme ustanovení zmiňovaných zákonů například do snahněkterých vlastníků o dramatické snížení minimální výměry honiteba s tím související redukci početních stavů spárkaté zvěře, přikteré by nepochybně došlo k rozbití sociálních struktur jejípopulace a jejíž vynucený průběh by měl katastrofální důsledky.Jsou tyto snahy skutečně legální a mají oporu v předpisech, jichžse někteří vlastníci dovolávají? A to se už ani nezmiňujeme osouvislostech některých ustanovení zákona o veterinární péči,zákona na ochranu zvířat proti týrání či Všeobecné deklarace právzvířete, které je zde nutno rovněž brát v úvahu. Lze protovlastníkům pozemků oprávněně připomenout, že vlastnické právovíce zavazuje, než opravňuje, a že pokud byly tyto závazkyplynoucí z vlastnictví pozemků dodnes spíše tolerovány, než žebylo vyžadováno jejich plnění, bylo tomu díky velkorysostiostatních.

Nikoliv však právem, vyplývajícím ze zákonné úpravy.

Za ČMMJ připravil: M.Gruber

E-mail:pulford@pulford.cz

Upozorňujeme odběratele, že materiály označené značkouPROTEXT nejsou součástí zpravodajského servisu ČTK a nelze jepublikovat pod její značkou. Jde o komerční sdělení zadavatele,který je ve zprávě označen a který za něj nese plnou odpovědnost.

PROTEXT